Pro děti je představa laskavého a štědrého Ježíška v dnešním materiálním světě důležitá. Díky ní Vánoce tak milují - všichni ten pocit pamatujeme. Přijde ale chvíle, kdy se začnou ptát. Jak si s tím poradit? Položte si dvě otázky: zajímá se dítě skutečně o to, zda Ježíšek existuje, nebo o to, jak pracuje? Druhá varianta je samozřejmě snazší, tam můžete zapojit fantazii, napsat s dítětem dopis, dát ho za okno a chodit se dívat, zda už zmizel. Pokud má Ježíšek hodně práce, vyzvedne si ho druhý, třetí den - ať je to pro vaší ratolest trochu napínavé. Zkuste také zjistit, zda dítě na Ježíška věřit chce. Pokud ano, nenásilnou formou ho u toho přidržte. Můžete říct, že Ježíšek je mystická bytost a není rád, když se děti příliš vyptávají. Je tu zkrátka pro ty, kdo v něj věřit chtějí.

Můžete také použít "strategii mezistupňů", kterou radí psychologové, aby přechod dítěte k realitě byl pozvolný. První stupeň je, že Ježíšek nosí dárky všem. Další stupeň: Ježíšek to všechno nestihne, dospělí si musejí dárky dávat mezi sebou, ale dětem je nosí on, případně dárky dá Ježíšek rodičům a oni je dají pod stromeček. V dalším stupni můžete říci, že Ježíšek občas někomu něco přinese, ale Vánoce jsou také o dávání dárků dospělými. A postupně dojdete k tomu, že Ježíšek je krásná tradice, takže si na to budeme hrát, i když víme, že dárky neroznáší.

Perné chvilky vám přinese otázka, jak Ježíšek vlastně vypadá. Obhájit představu holátka z jesliček, vláčícího v mrazivém počasí pytle s dárky, je víc než těžké. Santa Claus má v tomhle ohledu výhodu, vidíme ho v reklamách, oblíbených vánočních komediích, červené kulíšky s bambulí prodávají už i v papírnictví. Mnoho Čechů má proto k Santovi - jak symbolu americké komerce - odpor. To je sice pochopitelné, ale trochu nespravedlivé. Santa totiž není moderní americký výtvor - tak, jak vypadá dnes, byl zobrazován už před sto lety a má mnoho společného s francouzským Père Noël nebo finským Joulupukki. V překladu je to Svatý Mikuláš a podobně i vypadá, proto třeba v Holandsku naděluje Sinterklaas dětem dárky už 5. prosince.

V českých srdcích je však stále tradice Ježíška mnohem silnější, i když nám to vysvětlování moc neulehčuje. Ale nemohlo by fungovat obojí? Vtipně to kdysi shrnul předseda asociace amerikanistů Michal Peprník: "Santa Claus je vděčný reklamní figurant. Na rozdíl od Ježíška je teple oblečen a díky červené a bílé už z dálky dobře vidět. Náš Ježíšek je pro práce tohoto druhu nepoužitelný, navíc se narodí až 24. prosince, což je už pro nošení dárků pozdě. Konkurence se ale nebojme, vždyť naše Kofola se také úspěšně postavila mezinárodním gigantům. Nechme klidně Santu lézt po střechách, skutečné tajemství Vánoc je jinde."

A my věříme, že kousek toho tajemství je i v našich svíčkách. Vtipné je, že zrovna ty dvě se Santou jste si zamilovali, a to nás moc těší. Šťastné a veselé!